Black Hills 30.-31.1.

17. března 2009 v 2:43 | Hedvika |  Diary
Basketbal ke konci ledna vypadal už dost jinak. S holkama jsme dobrý kamarádky. Našla jsem si mezi nimi i tu nejlepší, Cassie, dost si spolu rozumíme a je super. :)) Každý den jsme po tréninku - já, Cassie a CC (čti SíSí) něco podnikly. Jo kdybyste vyděli CCno auto... je hodně staré, ale jaké, styl 80. let, takže něco na mě. ;-)
Tentokrát vám chci povědět, jak už jsem za sebou měla víc než polovinu sezóny a jak jsme poprvé a naposledy jeli hrát mimo město a zůstávali přes noc. Vás to asi jen tak nenapadne, ale když se jede na zápas mimo Aberdeen, tak to není cesta na půl hodiny. Bežně se jede 3 hodiny a více. Tentokrát to ale bylo 6 hodin a to na západ Jižní Dakoty, do Black Hills, do proslulé a slavné prerie, tam kde je Mount Rushmore. Ten jsem nakonec při této cestě neviděla, ale byli jsme asi půl hodiny odtamtud. Škoda. :( Strašne jsem se těšila, že uvidím hory, když jsme tam ale dorazili, všechno bylo jinak. Nebyla jsem zklamaná, jen překvapená. Hory nikde. Kolem jen samé kopce a hlavně skály. Bylo to hezké, ale každý mluví o Black Hills jako o něčem obrovském. Z toho soudím, že Krkonoše jsou velehory. Je mi to až divné, jak je krajina kolem tak odlišná oproti naší. Aberdeen je jedna placka, kopec v nedohlednu, a tak když někam vyjedete, ohromí vás sebemenší vyvíšenina.
Zpět ale k Black Hills, další věc co mě zaskočila bylo, že tam bylo asi o 10°C tepleji než v Aberdeenu. Lidé tu mluví o Aberdeenu jako o nejchladnějším místě na světě, jasně že přehánějí, ale i tak je mi strašně divné, že po Dakotě jsou tak obrovské teplotní rozdíly a hlavně když jedem do hor. Nemá tam být přece chladněji než někde v nížině? No nevím, ale že bychom měli v Krkonoších tepleji než v Hradci se mi nějak nezdá. Proč Američani musí mít pořád něco extra? No jinak víkend byl super. Spali jsme na hotelu a hráli jsme dvakrát, jednou prohráli, jednou vyhráli, takže docela ok. :))
 

Zbran ve skole? Proc ne?! 15.1.2009

17. března 2009 v 2:13 | Hedvika |  Diary
Do 15. ledna se nedělo nic moc zajímavého. Každý den jsme měli trénink, párkrát zápasy, jednou nás akorát překvapil kamarád blizard, a tak nám škola dva dny začala o pár hodin později a třetí den jsme ji pro jistotu už neměli vůbec. Trochu si říkám, že bych vám měla objasnit, jak tady vlastně ten blizard vypadá, není to tak strašné, jak to slovo samo o sobě zní. Je to jen den, kdy tady sněží. Ale pozor, tady když začne sněžit, tak to není nic dobrého, totiž není to tak, že by dvě hodinky sněžilo a dost. Tady když to začne, tak je pár dnů hustá chumelenice, velký vítr a do rána máme před barákem metr sněhu a to všude, takže hlavně silnice tady vypadají příšerně a rolby nestíhají. 14 dní nudy se ale obrátily v dobrodružství. Jednoho krásného rána respektive 15. ledna jsem jako obvykle přišla do školy. Běžně když vejdu do školy, je to samé high five a hello od Mrs. Seiller, naše hlavní trenérka basketu a hlavně zástupkyně ředitele, a Chelley, House parent councler.  Ale tohle ráno bylo jiné... Stejně jako vždy jsem přišla pozdě a už od vchodu vtipkuju o příšerné zimě, co tu mají. Místo vtipné odpovědi se přísným hlasem ozve zpátky ... "Je tady Hedvika!" A dál: "Bež okamžitě přímo do tělocvičny!" Nějak jsem neměla nejlepší pocit a chuť odporovat. :D Šla jsem do tělocvičny, která byla už plná ostatních studentů, našla jsem rychle někoho známýho a hned jsem se zeptala, co se stalo, nikdo ale nic nevěděl. Za těch 20 minut, co jsme tam strávili, jsem slyšela verze typu, je tady bomba nebo někdo se zabil na záchodech apod. Tak jsem si říkala, že to zní dobře. Po chvíli promluvil ředitel v rozhlase a poslal nás do tříd. Na chodbách byli všichni učitelé strašně vážný a nikdo nám nechtěl nic říct. Nakonec se ředitel ozval znovu a říkal, že se musí s někým poradit, ale že za chvilku pošle všem učitelům email. Mr. Northrup nám samozřejmě nic o tom, co se děje, neřekl. A když během pár minut došel email, nedozvěděli jsme se nic nového. V emailu totiž stálo: Nesdílejte se studenty. :D Vyzvídali jsme, jak jsme mohli, nakonec ale přišla jedna holka pozdě a prý musela jít přes kancelář, kde se dozvěděla, že někdo přinesl do školy zbraň. Když už se ta zpráva rozkřikla po celé třídě, Mr. Northrup nám to potvrdil. No a o přestávce to už veděla celá škola. Byl to jeden kluk, který ji nosil prý každý den, (super) zatkli ho a o pár dní déle byl v novinách. Také byl ve vedlejší třídě na tělocvik a hlavně pár dní než se to stalo seděl s náma u stolu na obědě. :D Nevadí. Myslím, že byl vyhozen ze školy jenom na 14 dní. Nakonec se tam už ale neukázal. Přemýšlela jsem, jestli to sem mám psát, ale pak jsem si říkala, že se vám musím pochlubit, jak se tady mám. :D Jo a jinak nezapomínejte, že v USA máme povolené držení zbraně, do školy ale takové hračky nepatří! Jsem si jistá, že my máme doma jednu taky. :D

Tady si o tom můžete přečíst na internetu:

Nový rozvrh - třetí čtvrtletí ... už?!

17. března 2009 v 1:41 | Hedvika |  Diary
Se starým rokem odešel i starý rozvrh, a tak je na čase udělat nějaké změny v stereotypu. Původně jsem chtěla znovu mít dva tělocviky, nakonec to pro mě ale councler nezměnil, tvrdil, že to už nejde, ale mně bylo jasné, že nechtěl, abych se tak flákala. Nakonec jsem to ve zdraví přežila a jsem docela ráda, že to tak dopadlo. Rozvrh mám mnohem těžší a je to více práce, ale na mě českou holku si Amíci stejně nepřijdou.
Zpět k mé schedule - první blok mám World history, kterou učí Mr. Northrup (dříve americká historie), a tak jsem se už dopředu těšila na neustálé komentáře a věčné provokace. Jako plus ale vidím to, že už znám jeho způsoby učení, a tak by to měla být pohoda. Navíc se teď máme navzájem rádi a to je dost pokrok. Konečně uvidíme, jak se dá využívat postavení ve školním sportovním týmu. :D Druhý blok mám tělocvik, ovšem s úplně novým učitelem. Mr. Norberg je hlavní basketbalový trenér kluků, je svobodný, může mu být kolem 30 a připomíná mi mého taťku. :D Je strašně srandovní, pořád si ze mě dělá legraci a když mě napodobuje, dokáže mě to smíchy rozbrečet. :D No v této třídě jsou se mnou i holky z basketu, Ashley a Hill, tak je to fajn, vypadá to, že o legraci nebude nouze. Třetí blok mám španělštinu 4, nejlepší na škole prosím, :)) jsme ale spojený se španělštinou 3, protože není dost učitelů a to mě na jednu stranu štve a na druhou často nemusím dávat pozor a dělat si něco jinýho. Vypadá to na docela nudu a pokud jsem se ještě nezmínila tak zdejší španělštinářka je trochu prdlá. No a to nejlepší na konec! Čtvrtý blok máme americkou literaturu, učitelka je nová a mladá, je příšerná a nikdo ji nemá rád. Na škole nemá dobrou reputaci a není se čemu divit, její hodiny jsou těžké, hodně domacích úkolů a testů, tak už se těším.
Uvidíme, jak to dopadne.
 


New Year´s Eve aneb Silvestr

17. března 2009 v 1:22
Jen pro pořádek, nesmíte moje články brát jako tvrzení o celé Americe, tady to zkrátka platí jiný kraj, jiný mrav - a to doslova. Silvestr v SD v podstatě nebyla žádná velká událost. Nikdo tady neplánoval výlety na hory, či bouřlivé oslavy měsíce dopředu, tak jako je tomu u nás. Všechno probíhalo bez ohňostroje a opilců, škoda... Na Silvestra jsme měli normálně trénink a stejně tak následují den na Nový rok, to mi přišlo trochu divný.  Je pravda, že tady mě to nevadilo, alespoň jsem nemusela sedět doma. Nedokážu si to ale představit v Čechách, tam by mě na trénink asi nikdo nedostal.
Po tréninku jsem se nachystala na party, kam jsme večer měli jít, Teah a Cameron se nakonec rozhodli zůstat doma s tím, že se budou koukat na filmy a hlídat děti, které byly nemocné. Já ale toužila po dobrodružství, a tak jsem neváhala a připojila se ke Suzan, Keithovi a Morgan, kteří mířili ke známým na party. Zbytečně se o nich nebudu rozepisovat. Snad stačí jen to, že jsem je už znala a že jsem u nich už párkrát na nějaké party byla. Dorazili jsme tam, pojedli jsme, jak to tady v Americe hold bývá, a pak probíhala volná zábava - hráli se videohry, kulečník atd. Potom jsme se společně o 23. hodině koukali na plátně na schození balónu v New Yorku. To mě přišlo celkem zajímavé. Celkem jsem se bavila, ale po chvíli mě to trochu omrzelo. Suzan mi kolem půl dvanácté řekla, že jedou domů, a tak jsem jela s nimi, i když jsem nemusela. V té chvíli, tam už bylo totiž jen pár lidí. Příjde mi trochu divné odjet ze silvestrovský party před dvanáctou. Američani v Jižní Dakotě neumějí pařit! Dvanáctou jsem tedy slavila u sebe na pokoji, pustila jsem si Brigitku a byla jsem spokojená. Až se ale vrátím, tak si teda Silvestra vynahrádím. :D

Konec druhého čtvrtletí a rekapitulace

17. března 2009 v 1:07 | Hedvika
Konec druhého čtvrtletí bych zhodnotila velice úspěšně a to tak, že jsem měla dvě A a dvě A+. Ono se také není čemu divit, když jsem měla dva tělocviky. Na druhou stranu ale méně času kvůli basketu, takže mi tak to sestavený rozvrh vyhovoval. Měla jsem poslední dny americké historie, nemůžu tomu uvěřit, ale můj postoj k Mr. Northrup se strašně změnil. Najednou patří mezi mé nejoblíbenější učitele a spolužáci mi také trochu přirostli k srdci. Nemůžu tomu uvěřit. Když si vzpomenu, jak jsem to celé "American history" nesnášela. Asi to bude trochu proto, že Northrup je jeden z mých trenerů na basket. Se spoluhráči a trenéry vlastně távím každý den dvě hodiny a pak víkendy, to prostě nejde nebýt kamarády. No, ale o tom jindy...
Moje rekapitulace poloviny mého výletu do neznáma nebude nějak zvláštní, teď už se mi těžko vzpomíná, ale tím, že jsem začala hrát basket, otevřeli se mi nové možnosti ke kamarádství, a tak vám jenom povím, že v té době to nebylo tak růžové, ale zlepšovalo se to. Na otázku typu jak se těšíš domů jsem, ale stále odpovídala - strašně moc. Pořád se za mnou nehrnuli davy kamarádů, a tak jsem žila basketem, tam jsem si s holkama strašně rozuměla. Ačkoliv tréninky bývaly neobyčejně vyčerpávající, já jsem se nemohla dočkat dalších. Dvakrát týdně jsme mívali zápas a já se pokaždé o něco zlepšila. Teď už nevím, co si bez basketu počnu.